Integrace v psychoterapii

Pryč jsou ty doby, kdy se zastánci hlavních psychoterapeutických směrů nesmiřitelně přeli o své jediné pravdě. Jejich hádky mimo jiné pramenily z toho, že každá škola měla jiný úhel pohledu na chápání lidské psychiky. Psychoanalytikové se se svou velmi dobře propracovanou teorií nevědomých procesů, přenosů a obran snaží za pomoci vhledu odpovědět na otázku: „Proč?“ Behaviorismus se věnuje učení, pozitivnímu i negativnímu posilování a ptá se „Co?“ se zaměřením na dysfunkční chování a jeho změnu. Humanistická psychologie se táže „Jak?“ tzn. jak se člověk cítí, jaké prožívá emoce a zdůrazňuje víru v lidský potenciál k zdravě a v tendenci k seberealizaci (Clarkson, 1992).