Rozcestí psychoterapeutického vztahu

Příspěvek stručně popisuje pět důležitých vlastností psychoterapeutického vztahu, které autor vymezuje jako „komplementární“ co do poměru terapeutova a pacientova prosazování vlastního podílu na nich. Jako důsledky menšího, nebo většího uplatnění jejich vlastních přístupů v oblastech „iniciativy“, „aktivity“, „vedení“, „moci“ a „významu“ v průběhu psychoterapie, zvláště pak v utváření terapeutické interakce a vztahu, jsou uvedeny příklady často tím vědomě nebo nevědomě sledovaných osobních cílů a záměrů, které někdy úspěšné léčbě napomáhají, jindy jí naopak překážejí.