Klinický koučink jako forma psychoterapie

Předložený text má několik vnitřně provázaných rovin. Autor se domnívá, že není nespočet psychoterapií, ale že se jedná o jedinou široce založenou disciplínu, která má mnoho podob, řadu filosofických východisek, teoretických podob, variant, metod a postupů práce, výkladových systémů, způsobů jejich vytváření i uplatňování a v neposlední řadě také svá kulturní východiska a modifikace. V evropském pojetí již není psychoterapie primárně zaměřená na symptomy a psychopatologické projevy, neboť se týká celé osoby, celého člověka v kontextech, které lidské existenci přináležejí (srov. EAP, 2011). Autor poukazuje na limity tradiční psychoterapie a ilustruje je na psychoterapeutickém koučinku uplatněném v psychoterapeutickém programu. Poukazuje na potřebu dalšího vývoje a přerodu oboru. Z komplexního pojetí psychoterapie pak podle autora plyne možnost ji ustavit jako celý a samostatný vysokoškolský obor s postgraduálním systémem specializací.

Klíčová slova: psychoterapie, psychoterapeutické programy, klinický a psychoterapeutický koučink, vzdělávání v psychoterapii.