Oidipus „re-load“

Autor ukazuje na dvě možnosti výkladu Oidipova komplexu a srovnává je se Sofoklovou tragedií Oidipus, ze které při výkladu Freud vyšel. První metoda je přírodovědně reduktivní (modelová) a druhá popisně analytická (fenomenologická). Uvažuje o podobnosti řeckého Osudu a přírodovědných teorií o člověku v kontextu determinismu. Zároveň však upozorňuje na důsledky záměny přístupu deterministického a existenciálního.

Vlastní výklad pak vede fenomenologicky. Neopomíjí ani složku a význam Osudu, životní „vrženosti“, který si člověk nevolí. Na příbězích Oidipa a jeho otce Laia demonstruje prostor svobody a z ní plynoucích voleb, které určují smysl lidské existence jako životního pohybu, např. mezi dobrem a zlem. V poznámce o lidské sexualitě věnuje svoji pozornost lidské pohlavnosti jako rodovému bytí a kritizuje reduktivní pohledy. V dovětcích o psychoterapii upozorňuje na popis, vztah, výklad a řeč i na další implikace, které pro ni z analýzy Oidipova příběhu plynou. Text končí závěrem o svébytnosti a samostatností psychoterapie jako oboru.